Již čtvrtým rokem řídí třicetiletá Marie Chytilová Slevomat, který pod jejíma rukama dostal vizi, přestal být slevovým portálem a stal se z něj portál inspirace pro cestování, zážitky a volný čas. Obdobná služba, která by propojovala zážitky přímo s rezervačním systémem, zdá se, neexistuje. Kam si tedy chodí pro inspiraci tato mladá dáma?
Paralely hledá u společností, které dělají alespoň část z toho, co Slevomat. V poslední době však přišla na to, že inspiraci stačí hledat v běžných věcech v životě a v přírodě. Po dvou letech v ředitelském křesle si taky uvědomila, že pracovat od rána do noci není efektivní. Dnes při každé volné chvíli vyráží na slepo po Česku a přináší zákazníkům tipy, kam se podívat.
Jak na vás působí, když se vás pořád dokola někdo ptá, jaké to je být ženou ve světě mužů?
Mě to hrozně štve. To, že jsem žena v businessu, vnímám naprosto přirozeně a ani od nikoho z firmy nemám zpětnou vazbu, že by to kdokoliv bral negativně. Nepřijde mi, že je na tom něco špatného. U nás, když vybíráme někoho do týmu, tak je to většinou padesát na padesát žena vs. muž. Vůbec to neřešíme, ale paradoxně všichni z venku ano. Už mám taky dost toho mluvit o tom, jaké to je stát se CEO ve 26 letech, protože o tom už jsem mluvila asi třicetkrát.
Ženy v technologiích: Jak jich přivést více do IT – Report
O důležitosti žen v IT přijela ve čtvrtek do Prahy diskutovat Jacquelline Fuller, ředitelka Google.org, tedy...
Potkáváte se s jinými ženami z businessu?
Smích
Takže asi ne…
Ne, já chápu, proč se to děje. Sama vidím, že když nějakým holkám tady v té firmě chceme dát příležitost, tak se toho strašně bojí. Chápu, jak to vzniká a proto i ty holky víc tlačím nebo se jim víc věnuju, když vidím, že v sobě mají potenciál. Jdu na to postupně a ve finále většinou dojdeme k tomu, že by do toho měla jít, protože nemá co ztratit.
Rozvoj lidí ve firmě je vaší doménou. V čem je ten hlavní rozdíl žen oproti mužům?
Chlap si o to, co chce, řekne hned na pohovoru, kdežto holka se k tomu musí propracovat a popostrčit. Když ženský nemají kolem sebe někoho, kdo by je takto podporoval, tak do toho prostě nejdou. Na druhou stranu člověk musí začít vždycky u sebe. Chápu, že v korporacích je pořád ještě hodně zakořeněné, že ženy by měly být u plotny. Co ale vidím v onlinu, tak jsou příležitosti rovné. Proto říkám: „Holky musíte trochu chtít. Nikdo vám nic na zlatém podnosu nosit nebude.“
Vás někdo popostrčil, nebo jste byla od malička ambiciózní?
Já nejsem ambiciózní, mně se to vždycky tak nějak stalo. Jsem pracovitý člověk, takže když dostanu úkol, snažím se ho splnit na 100 % a ještě tomu dát něco navíc. A to ve všem. Když vařím, když cvičím, cokoliv, co dělám, se snažím dělat pořádně. V mé pracovní historii si toho vždycky někdo všimnul a řekl: „Tento cíl jsi splnila skvěle, tady máš větší.“ Nemám žádnou další ambici.
Nevěřím, že za to může jen píle s přispěním trochy štěstí. Na co máte talent?
Baví mě vést lidi a dělat rozhodnutí. Jsem tvrdohlavý člověk a ráda si dělám věci po svém. To mi hodně pomohlo. Když devět lidí zastává nějaký názor, tak se nebojím říct ten svůj, že by to mělo být jinak a pojďme se na to znovu podívat. Lidi o mně říkají, že musím mít všechno speciální a po svém. Asi je to tak. Hodně dám i na intuici, a když cítím, že něco není tak, jak má, tak si to raději ještě třikrát zreviduju. Jsem člověk, který se nenechá strhnout davem.
Je u vás práce na prvním místě?
Na prvním místě je zdraví a rodina, až potom práce. Daří se mi to ale kočírovat všechno tak, že to může vypadat, že práce je na prvním místě.
Takže už to není tak, že vstáváte brzo ráno, jdete do práce, pak si zacvičíte a večer zase pracujete?
Nemám budíka, budím se se světlem. Pro mě je spánek velmi důležitý. Musela jsem si projít nějakým vývojem, takže ze začátku to bylo opravdu tak, jak říkáte. Úspěšní lidi typu Elon Musk pracují 80 hodin týdně, takže jsem si říkala: „Aha, tak to bych asi měla taky pracovat 80 hodin týdně.“ Pak se stávalo, že jsem tu seděla do 10 do večera a snažila se to odmakat a mít lepší výsledek. To ale člověka doběhne tak, že nemá nápady, je nervózní, nemá nadhled a jenom se točí v kolečku. Já jsem touto cestou prošla až do momentu, kdy se začalo ozývat tělo.
Nejsem člověk, který by únavu přebíjel kávou, takže když jsem unavená, jdu spát. Když je tělo povolené, jdu cvičit. Snažím se poslouchat signály, protože nechci řešit zdravotní problémy. Chodit k doktorům či psychoterapeutům, to se mi nevyplatí.
Po třech letech jsem navíc loni konečně zkusila jet na třítýdenní dovolenou. Chtěla jsem zjistit, co to s firmou udělá a jaký to bude mít vliv na mě. Jela jsem přes Vánoce do Kambodži a zjistila jsem, že člověk si opravdu odpočine a jde do práce s novou energií a otevřenými rozhledy. Proto dnes říkám i svým lidem: „Neberte si ty prodloužené víkendy.“
Jak dlouho vám trvalo si uvědomit, že nejde pracovat celý den?
Dva roky. Ze začátku jsem měla pocit, že musím znát všechno. Měla jsem strach, že se mě někdo na něco zeptá a nachytá mě, že to nevím. Trvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že nemusím znát všechno. Stejně tak to bylo s firemními prioritami a jejich uspořádáním. Uvědomila jsem si, že nemusíme využívat všechny nové trendy, které jsou k dispozici, že je mnohem efektivnější soustředit se na to, v čem jsme nejlepší.
Jak si ve Slevomatu vybíráte partnery?
Je to kombinace 50/50, že se nám partneři ozývají a že se ozýváme my jim. Často oslovujeme nově vzniklé podniky. Hodně se snažíme prorazit v regionech a tak třeba i já ve volném čase a o víkendech jezdím a vytipovávám místa. Cestování mě hodně baví, takže se snažím práci a volný čas kombinovat. Když někam jedu, tak fotím, když jdu večer na pivo, tak lovím nové kolegy do Slevomatu. Je to trošku pracovní degenerace, ale takhle mi to funguje.
Jak probíhá přímo proces navazování partnerství? Je tu restaurace, která má v nabídce steak a vy se s nimi dohodnete, že bude přes váš portál za polovinu?
Nebudu zastírat, že takto to fungovalo dřív. Ty tři roky jsme pracovali na tom, abychom už nebyli pouze slevový portál. Na začátku to opravdu bylo, jak říkáte – obrovské slevy, provize… Všichni si klepali na čelo a říkali, že toto nemůže dlouhodobě fungovat. Nemůže. Proto taky spousta slevových portálů zkrachovala.
Kam jste se tedy posunuli?
Chtěli jsme mít co nejširší nabídku a abychom jí dosáhli, měli jsme už historicky okolo 30 000 partnerů, což není málo. Abychom se na tuto šíři dostali, tak jsme museli snížit slevy a nabídku nastavovat tak, aby byla zajímavá pro zákazníka, ale udržitelná pro partnera. To je kouzlo balíčků, které děláme. Lidé to začali vnímat jako balíček zážitků, ne jen slevu na jídlo. Nenabízíme pouze slevu na ubytování, ale je v tom jídlo, masáže atd. Partnerům to dává větší smysl a pro zákazníka je to zážitek, který může navíc i darovat. Dnes už nejsme slevový portál. Zní to směšně, když se jmenujeme Slevomat. Možná to ještě potrvá, ale já to budu razit, dokud to ze sebe neoprášíme.
Nepřemýšlíte o rebrandingu, když už současný název tolik nesedí nové vizi?
Přemýšlíme. Pořád. Až budeme přesvědčení, že nám rebranding může více pomoci než uškodit, tak to uděláme. V současné době o tom zatím přesvědčeni nejsme, protože značka Slevomat má obrovskou hodnotu spojenou se skvělou zákaznickou péčí, neustále roste hledanost značky a daří se nám spolupracovat s partnery, pro které dříve tato značka byla problém. Jak noví zákazníci, tak partneři vnímají, že za těch sedm let jsme prošli zásadním vývojem.
Jak idea směřování k zážitkům vznikla?
Když jsem Slevomat před více než třemi lety přebírala, byl to pro mě jasný směr. Viděli jsme, že o zážitky je čím dál tím větší zájem, a že to v tomto regionu nikdo nedělá. Vtipné je, že jsem předtím působila ve Slevomatu jako vedoucí módy. Cíl posunout módu vpřed se podařilo splnit, po půl roce jsem ale přišla s tím, že je potřeba to zavřít. Moje vize byla udělat unikátní platformu, kam budou lidi chodit pro inspiraci jako na Facebook. Kompletní balíček – nově otevřené podniky, recenze, rezervace. Máme širokou paletu, výhodnost a teď se snažíme do toho dostat přímý booking.
Říkala jste, že vás baví dělat rozhodnutí. To většina lidí v lásce nemá. Kde se to ve vás vzalo?
Myslím si, že je to dané výchovou. Táta měl poradenskou firmu a my jsme se na jejím fungování s bratry podíleli. V šesti letech, když jsme se měli stěhovat, tak nám dal táta swotku (SWOT analýzu pozn. aut.). V dětství jsme dokonce měli fond maximálně 5 hodin týdně sledování televize, abychom se nekoukali na blbosti. Člověk se pak musel nad televizním programem zamyslet. Tak jsem kalkulovala – podívám se na každého druhého MacGyvera, takže mi neuteče děj a k tomu se podívám na tento film. Zní to šíleně, ale je to geniální. Dítě se od mala učí, co je důležité a pracovat s rozhodnutím.
Není to tedy tak, že bych řekla ano, tohle jdeme dělat a tohle ne. Spíš jsem od dětství měla zkušenost s tím, že k rozhodnutí je třeba sehnat informace, udělat analýzy, silné stránky, slabé stránky a na základě toho je možné se rozhodnout.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Prodavačkou. Měla jsem v obýváku postavený obchod, a když někdo něco chtěl, tak si to musel koupit. Na gymplu jsem pak hodně prodávala v online bazaru. Zajímala jsem se o to, kolik lidí mé zboží sleduje a to mě nakonec přivedlo sem. Dětství přikládám velkou hodnotu. To nesmím podcenit, až budu sama mít děti. V období 3 až 7 let na mě měla spousta věcí hrozně velký vliv.
Jak to budete zvládat s řízením firmy?
Nevím, ale vymyslím to. Je to největší životní projekt a chci to dělat pořádně. Dívám se již ve firmě, kdo by to potenciálně mohl jednou převzít, postavit tým odborníků. Nechci nic podcenit.
Vytipováváte nové partnery, uzavíráte partnerství, přijímáte nové pracovníky, staráte se o lidi. Čím se ještě ve firmě zabýváte?
Vytipovávání partnerů mají na starost obchodníci, já to dělám spíš proto, že mě to baví. Nejvíc mě ale baví práce s lidmi, stavět týmy, organizovat je a vymýšlet lidem nové pozice. Snažím se monitorovat, kdo je v čem silný. Když vidím, že je někdo silný v něčem jiném, než dělá, tak mu vytvořím jinou pozici nebo ho dám do jiného týmu, tak aby to oběma stranám vyhovovalo. Vím, že na to mám talent a že to firmě hodně prospívá. Pořád se taky snažím obohacovat firmu o nové lidi. Tímto trávím opravdu hodně času. Je nás 200, to už začíná zavánět korporací. Mou snahou je, abychom se nezpomalili, abychom nepřestali měnit věci a zachovali si startupového ducha. Tohle je hrozně těžké, protože už to chce nějaké procesy.
Jak začleňujete do týmu nové lidi?
Občas je to složitější. Když třeba najmeme nové seniornější projekťáky, tak tu ze začátku někdy stojí a nikdo neví, co s nimi. Firma funguje zaběhnutě a začlenit nové lidi do procesu společnosti, která nemá vzor, dá zabrat. Nemám odkud brát specialisty, kteří mají v tomto businessu zkušenosti. I proto taky trávím hodně času plánováním. Bývali jsme firma zaměřená čistě na výkon. Fungovaly tu hlavně cíle na měsíc. I když jsme měli roční cíle, tak lidé pořád jeli v kolečku. Dařilo se plnit plány, ale nedívali jsme se na to, co bude za pět let, chyběla vize. To bylo na mě přinést ji do firmy.
Napadne vás příklad, kdy víte, že jste někoho opravdu dobře nasměrovala?
Těch případů je hodně. Máme velkou líheň talentů ze zákaznické péče. Neustále vznikají nové iniciativy, které je třeba pokrýt a důležité je nezakrnět. Po dvou – dvou a půl letech by se měl každý posunout. Když se člověk neposouvá, stačí jen po odborné stránce, tak je to špatně. Lidé začínají být vyhořelí, a když si o nic neřeknou, mají zášť, že je nikdo nepovýšil. My ale nepovyšujeme za odseděné roky, ale za to, když lidé projevují vlastní iniciativu, dělají něco navíc. Proto se snažím si těchto lidí všímat a dávat jim nové příležitosti.
Máte nějakou pokročilou metodu práce s daty?
Máme tu náš Growth Hacking tým, který je postavený z analytiků a bývalých marketérů, kteří rozumí businessu. Nejsou to pouze analytici, kterým dáváte zadání, ale lidé, kteří přináší různé hypotézy, nápady na nové příležitosti a to i díky tomu, že jsou ve Slevomatu již několik let. Zaměřují se na zákaznické chování, na životní cyklus zákazníka a podle toho navrhují úpravy na vylepšení. Existuje spousta nástrojů, které by bylo možné implementovat a vylepšit řazení nabídek, mailingy či notifikace.
My ale věříme, že personalizace je pro nás strategická priorita, u které se vyplatí investovat do vývoje vlastního řešení. Dnes každý řeší bigdata, ale málokdo s nimi umí pracovat. My se data snažíme zúročit. Abychom se mohli stát inspiračním kanálem, tak musíme nabídnout lidem to, co je opravdu zajímá. Takto funguje Facebook a my potřebujeme docílit toho samého.
Co je pro vás technologickou výzvou, kterou řešíte, abyste nezaspali dobu?
Pro nás je výzva dobře udělat přímé rezervace. Nemáme příklad někoho, kdo by zvládnul dobře udělat platformu, která je inspirační a zároveň měla vlastní funkční rezervační systém. Tripadvisor vás odkáže na Booking, my jej chceme vlastní a proto na to tady máme samostatný tým. Do konce roku chceme spustit přímé rezervace v lokálních službách. Byla spousta projektů, které to zkoušely a zanikly, protože nezvládly mít na jedné straně dostatečný počet partnerů a na straně druhé zákazníky pro tyto partnery. Bude to těžké, ale my máme uživatele, obrovskou obchodní síť a na tom se dá fantasticky stavět.
Podle dostupných informací jde Slevomat do akvizice. Kdo firmu kupuje?
Dokud nebude něco podepsaného, tak se k tomu nemůžu a ani nechci vyjadřovat.
Chystáte expanzi do zahraničí?
Až uděláme lokální booking, tak ano. Nejsem zastánce toho co nejrychleji se rozšířit a potom teprve hledat propozici produktu. Může to ještě trvat nějakou dobu, ale nebojím se, že by najednou přišel někdo, kdo by komplexně dokázal pokrýt to, na čem my pracujeme roky.
Jak se teď sama posouváte vpřed?
V prvotní fázi jsem objížděla konference, ale zjistila jsem, že to není zdaleka tak přínosné. Nejpřínosnější na těch akcích je networking. Už jsem dlouho nezažila konferenci, ze které bych si něco odnesla, to raději sleduji TED talky. Je ale strašně důležité chodit mezi lidi, proto si akce cíleně vybírám, abych se setkávala s lidmi z onlinu.
Ráda se taky vracím k osvědčeným knihám, pokaždé v nich totiž najdu něco jiného. Jsou to knížky bez záložek, které kdekoliv otevřu, můžu se začíst a něco si z toho odnesu. Teď čtu Senecu O duševním klidu. Objevuju různé zdroje, ale především se snažím přemýšlet o tom, jak věci fungují v běžném životě – „back to basics“ a aplikovat to na business. Snažím se analyzovat, jak fungují mezilidské vztahy a promítám to do vztahů s našimi partnery a zákazníky. To možná působí triviálně, ale je v tom obrovská pravda.
Když partner nosí partnerce každý týden kytku, tak ji to poprvé, podruhé potěší, po třetí si řekne wow a po čtvrté už spíš začne přemýšlet, proč to dělá a že je to vlastně otravné. Když k zákazníkům nebo partnerům něco zautomatizujeme, tak je to úplně stejné. Proč tedy vymýšlet složitosti a hledat pravdu v knížkách, když se stačí podívat na to, jak fungují naše vztahy a příroda.
Máte nějaký konkrétní tip ve vztahu k partnerům či klientům? Něco ve smyslu nic nás to nestojí a zlepší to vztah?
Vybudovali jsme centrum pro péči o partnery. Máme péči o zákazníky, což funguje skvěle. Pro partnery jsme měli jen obchodního zástupce. Chceme jim však poskytnout něco navíc, chceme partnery vzdělávat, zaměřit se na to, co je pro ně hodnotné, znát legislativní novinky a pomáhat s běžnými věcmi, které bychom vůbec nemuseli řešit. Když jsme řešili EET, tak jsme stovky partnerů edukovali o tom, co to EET je a že to musí používat. Díky tomu nám i daleko víc důvěřují a berou nás jako strategického partnera. Není to něco, co by nás nic nestálo, ale chceme pro ně být parťákem.
Nemáme zákaznickou podporu. To je služba, která zasahuje, až když je problém. Máme péči o zákazníky a problémům se snažíme předejít. Voláme zákazníkovi často, i když to nečeká a ptáme se, jak se jim zážitek líbil. Měsíčně takto oslovíme okolo 3000 zákazníků. Odezvy jsou velmi pozitivní.
Co vás ještě v budoucnu čeká za změny a cíle?
Jsou to tři hlavní pilíře – personalizace, tedy správný obsah správnému uživateli, přímé rezervace ve všech kategoriích, a inspirace v tom smyslu, že když potkám deset lidí, tak mi osm z nich řekne, že chodí na Slevomat z důvodu inspirace.
Co ještě se skrývá pod pilířem personalizace?
Lepší personalizace může zvýšit konverzní poměr. Slibujeme si od toho, že uživatel nakoupí víc. Když zákazník přijde na Slevomat a má na to minutu, tak musí vidět relevantní obsah. Zvyšuje to i pravděpodobnost, že se k nám vrátí. S tím souvisí notifikační cyklus a „mohlo by se vám líbit“. Dělá to spousta firem, ale dělat to dobře je rozdíl. Učíme se, kdy je vhodné zákazníka oslovovat něčím podobným, co už si u nás vybral a postupně mu ukazujeme, co může vyzkoušet dál.
Slevomat je jedničkou u nás. Jak získáváte inspiraci v tom, co a jak můžete dělat?
Zkoušíme hodně věcí naráz a rychle. Zjistíme přínosy, a když to zafunguje, tak v tu chvíli se do toho pouštíme naplno. Jsme jedničkou na trhu slevových portálů, ale to je pro nás už trh nezajímavý. Spousta menších hráčů trh poškodila tím, že to nedělali správně. My už ale nejsme slevový portál, naší konkurencí je víc nějaký poskytovatel ubytování. U nás ani v zahraničí není nikdo, kdo by to takto kombinoval. Historicky jsme se mohli inspirovat u slevového portálu Groupon.
To je globální hráč, který dnes zvažuje zavřít vlastní zboží. Byli tedy původní inspirací, dnes jsou ale dva roky za námi. Hrozně rychle expandovali akvizicí, přerostlo jim to přes hlavu a pak nebyli schopní dělat změny. My se tu inspiraci snažíme poskládat. Kus Tripadvisoru a Foursquare ve věci zážitků, Booking, který má výborně zvládnutou rezervaci…
Tak ať se vám to podaří, díky moc za rozhovor.
Rádo se stalo.
